Přání:
Mobilní telefon
Vojta je mladý teenager, který je onkologicky nemocný a je na začátku léčby – léčí se teprve pár měsíců. Dle maminky nesl první fázi chemoterapií velmi špatně – byl zvyklý být aktivní a špatně snáší dlouhé pobyty v nemocnici, tělesnou slabost a izolaci. Postupně se ale jeho psychický stav začíná zlepšovat. Vojta nad přáním poctivě přemýšlí a rozhoduje se mezi dovolenou a novým mobilním telefonem.
Sepsání přání:
Na setkání na nás čekal milý, trošku plachý, a hlavně velmi skromný kluk. Hodně nad svým přáním přemýšlel a nakonec se rozhodl, že varianta dovolené není pro něj. Je na začátku léčby a cestu by mohl absolvovat až za dva roky. Sám tak dlouho čekat nechce. Nakonec se hlavním favoritem stal mobilní telefon. Jeho mobil už je starý, nevydrží mu baterka a nedají se na něm hrát hry. Nový mobil by mu tak pomohl krátit dlouhé dny v nemocnici. Zároveň by mu to ale přišlo trošku jako podvádění – na nový mobil si chtěl našetřit z brigád a koupit si ho sám. Přišlo mu hloupé si o to říkat někomu jinému. Mobilní telefony jsou poměrně častým přáním dětí, které k tomu mají nejrůznější důvody. Někdo chce, stejně jako Vojta, krátit dlouhé hodiny v nemocnici, poslouchat hudbu, koukat na videa a hrát hry. Pro někoho je to jediný způsob, jak být v kontaktu s kamarády nebo rodinou. Být alespoň takhle součástí dění v partě kamarádů. U Vojty byly důležité faktory – aby mu poskytl zábavu a aby dlouho vydržel. I v tomto duchu se neslo naše povídání o přání. Vybral si model iPhone 12. Zmínili jsme se, že existují i novější modely, zvlášť pokud chce, aby mu mobil vydržel co nejdelší dobu. Vojta rezolutně odmítl – „dvanáctku“ si vybral a tu si i přeje. Nakonec jsem se ještě ptal, zda tomu všemu přece jen ještě něco nechybí. Jakákoli drobnost, která by přání udělala tím největším z největších. Bylo vidět, že Vojtu přece jen něco napadalo, ale styděl se si říct. Nechtěl vypadat neskromně. Po chvíli povídání a ujišťování, že je to v pořádku, se přece jen odhodlal prozradit, co by ještě k přání mohlo být. Napjatě očekávám, o co se bude jednat. Nakonec Vojta plaše prozradil, že by si k mobilu přál nabíječku, protože ještě žádnou na iPhone nemá.
Postup plnění přání:
Toto přání si nakonec vzal produkčně na starosti Matěj. Pro podobné nákupy elektroniky využíváme Alzu, kde už máme za ty roky hezky navázanou spolupráci, nejrůznější slevy, dopravu zadarmo apod. Objednali jsme i nalepení skla, aby vše bylo připravené a telefon se mohl předávat co nejdřív. Vojtu čekala opět delší hospitalizace a my chtěli, aby měl nový telefon už u sebe, než půjde do nemocnice. Jako vždy, když něco vypadá příliš jednoduše, objeví se zádrhel. Ochranné sklíčko bylo na telefonu nalepené nekvalitně a takto bychom ho Vojtovi rozhodně předávat nechtěli. Takže honem honem reklamace, koupit nové sklíčko a vše svěřit do rukou profesionála – tedy do neklepajících se rukou našeho kolegy s citem pro detail. K telefonu jsme nakonec tedy nekupovali žádné příslušenství krom adaptéru a nabíjecího kabelu.
Jak to celé dopadlo
Vyrazili jsme za Vojtou a předali balíčky. Pomalu si začínal rozbalovat jeden balíček za druhým a bránil se dojetí. Tomu se ovšem nebránila maminka, neskutečně vřelá osoba. Sama říkala, jak pro ni bylo na začátku těžké se ozvat a přijmout pomoc, ale jak je teď neskutečně šťastná. I pro ni je to splněné přání, vidět Vojtu se zase usmívat a mít z něčeho radost.
Vojta se usmíval od ucha k uchu, obsah každého rozbaleného balíčku si pečlivě prohlédl a položil stranou. Ani si telefon nezapnul, jen ho položil na postel a dál si s námi povídal. To nás trochu zaskočilo a říkali jsme si, jestli se před námi nestydí. Já na jeho místě bych už si zalezl do kouta a zkoumal, co všechno můj nový telefon umí. Ne tak Vojta, prý je neslušné se před návštěvou hrabat v telefonu, všechno si vyzkouší, až odejdeme.
Zpětná vazba
V tomto případě od Vojtovy maminky (dovolím si citovat):