Přání:
K moři a papání
Sofinka je mladá slečna mladšího školního věku se vzácným metabolickým onemocněním a kombinovaným postižením. Je upoutána na invalidní vozík a onemocnění mimo jiné zapříčiňuje i opožděný vývoj a omezenou komunikaci – Sofinka k dorozumívání používá gesta, posunky a komunikátor na tabletu.
Sepsání přání:
Setkání probíhalo u Sofinky doma a čekala nás neskutečně optimistická a stále usměvavá mladá slečna. Sofinka má ochrnuté takřka všechny končetiny, tablet ovládá svojí levou rukou, kde má ještě částečně hybnost. Ale ovládá ho s přesností chirurga! Byla schopná odpovídat na všechny otázky, pomocí obrázků vyprávět o tom, jaký měla den, co všechno dělala, a zjistili jsme i, že jejím nejoblíbenějším jídlem je kopa hranolek. Jediné, co je lepší než hromada hranolek, jsou dvě hromady hranolek.
Sofinka je velice bystrá a dokázala nám i povídat o svém přání – chtěla zažít nějaké dobrodružství, letět tam letadlem a užít si koupání v teple na pláži. Nikde takhle ještě nebyla, ale ráda sleduje dokumenty o přírodě a cestování, a tak by něco podobného chtěla taky zažít. Sám jsem byl překvapený, jak dobře se dají využít piktogramy na komunikátoru. A kde nám nějaký přednastavený obrázek chyběl, pomohl starý dobrý kamarád Google. Vlastně si myslím, že krásně vystihla všechno, co člověk od takové poklidné dovolené vyžaduje. Doptávali jsme se i na to, jaká zvířata by v zoo chtěla vidět – prý delfína, ty má moc ráda. A chtěla by si ho i pohladit? No to v žádném případě! Říkala, že jsou na ní moc velcí, že by stačilo jen koukat, mávat jim a čmuchat.
Během finálního setkání svěřila Sofinka Rybce toto přání – je sepsané postupně tak, jak volila jednotlivé piktogramy.
Postup plnění přání:
Sofinky přání bylo hlavně být u moře, na pláži a užívat si klasickou dovolenou. K moři by jela její maminka a její dvě starší sestry. Rodina není tolik zcestovalá, služby delegáta by jim tedy přišly k duhu.
I když Sofinka nespecifikovala přesnou zemi, kam by chtěla letět, a mohli jsme tak vybírat z nejrůznějších evropských destinací, přesto před námi nebyl snadný úkol. Bylo třeba najít hotel, který splňuje vše, co si Sofinka přála (písečnou pláž, bazén přístupný i pro vozíčkáře, větší hotel a v okolí nějakou zoo), ale zároveň má pokoj s vanou a je dostatečně velký, aby se v něm dalo pohybovat s vozíkem.
Nakonec jsme vybrali přes CK Canaria travel hotel H10 Costa Adeje Palace na ostrově Tenerife, který splňoval vše, co jsme potřebovali. Zvolili jsme kombinaci dvou pokojů, která byla výhodnější než celý apartmán a zároveň dovolila dospívajícím sestrám mít trochu víc soukromí.
Navíc byli v CK tak hodní, že Sofince zařídili speciální transfér do hotelu – primárně kvůli vozíku, aby maminka a sestry nemusely Sofinku složitě nakládat do autobusu. A navíc ještě zdarma přidali výlet do LORO Parku, kde má Sofinka možnost vidět papoušky a delfíny, když si tedy přála i tu návštěvu ZOO
Jak to celé dopadlo
Usměvavá snílka samozřejmě jako první dostala dopis od Rybky, vlastní ploutví psaný. Povídání v dopise musela přečíst maminka, ale už z obrázků bylo Sofince jasné, že se Rybka vynasnažila a přání by se mělo splnit. Radost neznala mezí a sestry už začaly plánovat, co si rozhodně musí zabalit s sebou. Také jsme si předali všechny důležité informace, aby rodina věděla, co je na cestách čeká, co si s sebou vzít a jak vlastně bude splněné přání vypadat.
Maminka poctivě z týdenního pobytu posílala fotografie a popisovala zážitky. Všechny byly nadšené, hned večer, když přiletěly, musely jít všechny smočit nohy do moře a ochutnat, jestli je opravdu tak slané. Sofinka si plavání ve slané vodě úplně zamilovala a nechtěla vylézt, ani když už měla na prstech varhánky. A to je dle maminky co říct, protože jak se ve vaně objeví trochu svraštělý prst, veškerá vodní zábava končí a hned se musí jít ven.
Kanárské ostrovy jsou prý ráj pro lidi na vozíku. Sofinka měla, na co si vzpomněla, dokonce prožila i prázdninové zamilování. Jejím vyvoleným byl číšník, co obsluhoval na obědech. Nemohla z něj spustit oči, a když jí donesl její milované hranolky, naschvál házela vidličku na zem, aby ji mohl podat. Inu, časy se od dob, kdy dámy na znamení zájmu upouštěly kapesníček, zas tolik nezměnily.
Nakonec rodina vyrazila i do LORO parku, ze kterého byly všechny nadšené. Od cestovní kanceláře měly zarezervovaná místa na delfíní show, a dokonce se mohly podívat i do zákulisí a nakrmit delfíny. Na setkání sice Sofinka říkala, že jí až tak moc nezajímají a přijdou jí moc velcí, ale když se potkali tváří v tvář, názor hned změnila. Delfíni se vyšvihli na špici žebříčku oblíbených zvířat.
Vše se podařilo, lety měly jen decentní zpoždění a Sofinka prohlásila, že přání je splněno. Maminka nám ještě mnohokrát děkovala a říkala, že pro ni to byl splněný sen. Jelikož se o Sofinku občas postaraly i starší sestry, maminka měla konečně čas si trochu odpočinout. Říkala, že si ani neuvědomila, že se od narození Sofinky v podstatě nezastavila a neměla nikdy ani den dovolené.
